Diskusní fórum

Co dál po koronaviru ?
Zpět na přehled témat


Autor Příspěvek

Karel Krůpa
29.04.2020

Zdravím, Dobrý den,

Píšu tohle od srdce, tak, jak to cítím a vnímám.

Lidskou společnost zasáhla pandemie koronaviru. Jako každá krize může společnost buď položit, anebo být přerodem v něco nového, lepšího.

Lidé, ostatně i já, mají strach. Co bude dál. Co když nebudou peníze, co když nebude dostatek práce, kde se vezme jídlo, apod. Čeká se ohromná ekonomická recese.  Čekají se nepokoje, možná i rabování, lokální konflikty, boj o místo na slunci. Jak málo stačí a z lidí se stávají zvířata schopná všeho. Ale proč?  Protože uvažují v rámci jednoho systému, jednoho konceptu. A svou zahleděností se snaží udržet při životě něco, co možná ani nemá smysl udržovat.

Já když slyším o tom, že lidé budou bez práce, tak mi to prostě nedává smysl. Na jedné straně tu máme velké pracovní vytížení pro jednotlivce v rámci tržního konceptu minimalizace nákladů a na druhé straně lidi, pro které není práce? Co je jako třeba udělat, aby tu práci, kterou teď dělá jeden člověk, mohli dělat dva? Popř. tři?  Tomu jednomu ubyde zátěž, a těm ostatním přibudou příjmy. Jen návrh. Ale snažím se prostě ve světě, který se chová nelogicky, hledat řešení s použitím zdravého rozumu.

Lidé se bojí, že nebude co jíst. Tak za prvé, chybou je nebýt potravinově soběstačný. A další chybou je že na polích místo jídla nám roste řepka. A to dokonce i v těchto dnech? Jaktože se nenajde nikdo kompetentní, kdo tohle zakáže a nařídí v krizové situaci pěstovat strategicky potřebné plodiny. No a konečně. Proč všichni lidé tak strašně jsou nucení mít nějakou práci? No přece hlavní je, abychom se tu všichni uživili. Máme pole. Máme. Máme lidi a techniku, která je schopna pěstování a sklízení a zpracování ? Máme. Navíc, když teď bude dost lidí bez vytížení, tak prostě pojďme s nima hospodařit, abychom vypěstovali potraviny, kterými se společnost uživí. Odstraníme tak přece strach, odstraníme tak zoufalství a paniku ze společnosti.

Nechápu to. Co nám brání prostě jít teď dělat věci systémově jinak? Když vidíme, že v rámci stávajícího systému se tento svět bortí, stačí maličkost a hrozí kolaps celé společnosti. Nechápu to. Jaktože třeba teď aktuálně ve všech městech, vesnicích, radách, vládě, nezasedá skupina lidí, kteří budou sedět a přemýšlet, jak z toho všeho ven, abychom se o sebe dokázali postarat, uživit, a aby byl svět bezpečný a hojný pro všechny?

Né. Každý sedí doma, čte hrůzostrašné články na internetu, a když ho propustí z práce a on nesežene novou, tak si může hodit mašli? To je strašně nepružné, nepřizpůsobivé a vlastně odevzdané a pasivní vedoucí ke zkáze.

Dobře plánují se nějaké finanční injekce, náhrady, ..... pak je tu ještě jiná otázka. Já si nemyslím, že stávající „pozastavení“ společnosti je nějaká náhoda. Dokonce jsem přesvědčen, že je to milník, příležitost přehodnotit stávající způsob života a pozměnit to, co už je nechtěné směrem k tomu abychom vytvořili společnost, kde každého baví a líbí se mu žít.

Stávající tržní režim, je místo, kde každý vydělává na sebe. Přitom všichni jsou chudí, zadlužení, utahaní, vyrábí se nesmyslné, aby se prodávalo, ničí se příroda, devastují zdroje,  Lidé jsou otrávení, nejedí kvalitní jídlo ale chemii, nemají život v komfortu, ale ve věčném strachu o uživení se.

 

Chceme jet takhle dál? Ve vší skromnosti. Nemyslím si. A jak tak čtu příspěvky na internetu, Facebooku apod. I ostatní lidé cítí, že je třeba věci dělat jinak.  Že pro mnohé je představa, že se svět po koronaviru vrátí do stavu v jakém byl předtím, děsivá.

Tak kdy jindy, když né teď?  Dovedu si představit, že když tu v té obci žijeme, že si prostě společně sedneme a budeme hledat řešení jak z krize ven.

Nechci uvažovat tradičně. To jest, zajistit příjmy, dostat ke všem lidem peníze. Chci uvažovat a jít ještě dál.

Dovedete si někdo představit, že bychom systém peněz prostě úplně obešli?

 

Že by tu bylo něco, jako vzájemná nutná pomoc všech lidí pro přípravu a zajištění jídla.  TO je přece to hlavní. Když tohle nějakým systémem zajistíme, zbude pak lidem čas na vlastní kreativitu a možnost přínosu pro společnost. Svět ve kterém se neprodává, ale sdílí. Ve kterém druhým lidem poskytujeme své talenty a služby zdarma.

Nenutím tak druhého, aby mi musel dávat peníze, které sám nemá, protože mu je systém nedokáže zajistit.

V této době je vidět několik případů lidské sounáležitosti, ochoty pomáhat a poskytují svou pomoc zdarma. Je to úžasné, dechberoucí a jaksi vnitřně krásné. Najednou to má jiný náboj. Najednou po X letech (vlastně poprvé za můj život) je cítit ve společnosti cosi lidského, cosi, co mě s druhými propojuje a vytváří komunitu.

To je to, co přináší pak hesla jako „ Společně to zvládneme“.

No zvládneme ! Ale je třeba to dělat jinak než doposud. Tohle heslo teď už bohužel používají všichni, i firmy, i koncerny ve svých reklamách, které tím prostě jen chtějí říct, dejte nám vaše peníze a my se budeme mít dobře. To není sounáležitost, to je pokračování vykořisťování, kterého už mají všichni dost. 

Máme tady celkem nemocnou společnost. Když pominu současný vir, máme tu nádory, deprese, sebevraždy. Zdravotnický systém je přetíženy pod náporem nemocné společnosti. Většinovým pojítkem všech nemocí, je buď snaha si na chvíli odpočinout, pocit  bezmoci, anebo skrytý program „nechci v tomto světě žít“. Řekl bych, že lidé jsou utahaní, zklamaní, bez vidiny na zlepšení.

Dovedu si představit, že se prostě v těchto dnech začne tvořit něco nového. Že si prostě na začátek aspoň sedneme a SPOLEČNĚ začneme hledat cesty změny a cesty nápravy.

Něco je třeba vymyslet hlavou, něco pak odzkoušet naživo. Nebude to fungovat? Oukej, uděláme to jinak, anebo se vrátíme k předešlému.

Bude to fungovat? Super! Jakých zlepšení jsme dosáhli? A co kdyby to šlo vylepšit ještě takhle?...

Krok č.1 Zajistit stravu všem lidem.

Krok č.2 Zajistit UDRŽITELNÝ způsob života pro celou společnosti i pro celou planetu.

Krok č.3 Vytvořit podmínky K ŽIVOTU, takové, že se nám život líbí a baví nás žít. Tím eliminujeme nemoci, celosvětové pandemie, a jiné krize, které si jinak lidská společnost na sebe přivolává, když cití vnitřní hlubokou nespokojenost.

Ze všech médií na vás křičí titulky: Ekonomiku, zachraňte ekonomiku. Co kdybychom POPRVÉ raději zachránili život? A podmínky k životu ? Zdá se to to samé? Kdepak, je v tom rozdíl.

Píšu tady to pojednání, protože začínám být dost nervózní, že se „Nic nedělá“, nevidím nikde žádná OPRAVDOVÁ opatření, jak zabránit krizi a kolapsu společnosti. A protože prostě bych asi chtěl, aby se něco začalo dělat.

A možná, že prvně na té nejmenší lokální úrovni. Žiju tady, žiju v Zašové, tak prostě jsme v tom společně, ano nebo ne?...

Protože zatím mi přijde, že každý sám za sebe.  A že v šoku jen ztuhle sedíme a čekáme co bude dál. No co bude dál. Bude to, co pro to DNES uděláme. Asi si představuju něco takového, že by tyhle základní otázky řešilo zastupitelstvo obce. A nejen oni, ale že si sednou všichni stařešinové z kraje, a začneme SPOLEČNĚ  přemýšlet co dál.

 

A Je tu toho tolik co přijde udělat. Tak jak lidé nemají práci?

Potřebujeme obnovit lesy. Potřebujeme vrátit zadržování vláhy do přírody.

Potřebujeme vytvořit sociálně ekonomický model, ve kterém nejsou lidé ohrožení tím, že nemají práci.

Všechno má řešení, ale je třeba na tom pracovat? Budeme? Chceme?....

 

Námět k diskuzi. Vidíte to někdo podobně?

.... opatrujte se.

Ing. Karel Krůpa, 36 let


Nový příspěvek







Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další info OK