Veselský most

Málokdo si dnes uvědomí, že původní hlavní komunikace přes Veselou směrem od řeky vedla před domy č.p. 87 a 103 a čp. 48 a teprve v místech u dnešního pomníku padlým se napojovala na zhruba nynější trasu, aby se nad dnešní autobusovou točnou zcela přiblížila k fojtství a poté pokračovala dále ke kostelu. Právě u fojtství je možné i dnes vidět zbytky starého silničního povrchu. Nynější vedení silnice na dolním konci obce souviselo až s výstavbou nového mostu. V dřívějších dobách bylo nutné při cestě ze směru od Zašové řeku přebrodit nebo přejít přes dřevěnou lávku, pokud ji však nestrhla velká voda. K těmto situacím docházelo poměrně často, např. v roce 1872 (voda strhla lávky též v Zubří i Stříteži), 1880, 1896 (částečně poškozena), 1902 atd. Neustálé opravy lávky veselskou obec zatěžovaly, proto hledala co nejlevnější řešení opravy. Podle učitele Neuwirta se obec bála „postaviti nákladnější lávku a tak položen v nejužším bodě trám as 6 m dlouhý tak asi do 1/3 řečiště. Přišlo-li trochu více vody, zalilo řečiště, a lávka stála ve vodě; přišlo-li vody více, poroučela se lávka i s řetězem a konečně i se stromem, k němuž byla připoutána.“ Jen v letech 1915–1916 se tak stalo čtyřikrát. Nebohý pocestný pak musel využít lávky ve Stříteži, spadla-li, musel až na střítežský most a odtud na hrachovecký most, aby se dostal do Veselé. Mohl taky Bečvu překonat přímo jako zdejší farář Jan Podmolík, podle něhož s těmito nepříjemnostmi mohl souviset i název obce: „Jako kdysi Židé do zaslíbené země přes Jordán, tak pisatel těchto řádků musel do Veselé přes Bečvu, nemaje k službám ani mostu ani lávky. Tento neveselý přechod Bečvy při stavu vody dosti hluboké (1 m) neměl býti jediným důkazem toho, že jméno Veselá má býti míněno ironicky.“

O výstavbě pevnějšího mostu bylo rozhodnuto v únoru 1923. Nový most II. třídy měl mít betonová čela a dřevěnou mostovku podpíranou dřevěnými piloty. Na nový přechod přes Bečvu pak měla navázat rovněž nová silniční přípojka vedoucí přes pozemky Artura Bažanta v Zašové ke stávající okresní silnici. Celá stavba se nakonec posunula až na rok 1925, kdy tuto zakázku v hodnotě 72000 Kč zadala obec „stav. Václ. Brdovi z Val. Meziříčí a Malému...“ Most dělníci dokončili již následujícího roku a po kolaudaci v roce 1927 byl spolu s novou silnicí předán do správy okresního silničního výboru ve Valašském Meziříčí. Stavbou mostu, silnice a školy se obecní rozpočet dostal do situace, kdy nebylo možné splácet ani úroky z dluhů. Věřitelé však své prostředky nárokovali. V následných exekucích byl obci zabaven a posléze prodán např. plemenný býk.[vii] Dluhy postupně v dalších letech přebíral zemský fond, jenž je také umořoval a vymáhal.

 Veselský dřevěný most však vydržel jen do první velké povodně. Ta přišla ve dvou vlnách 19. a 31. května 1940. Podél toku Bečvy způsobila významné škody, např. hned na několika místech podemlela železniční trať a silnice. Závažně však poničila právě veselský most. Při jeho stavbě se patrně spoléhalo na široký rozliv Bečvy na jejím pravém břehu (dolní tok obcí byl již určitým způsobem regulován). Most tak nijak výrazně nepřevyšoval okolní terén a prakticky byl vysazen z jednoho břehu na druhý. Jako provizorní po dílčích úpravách sloužil ještě dva roky po válce. Na přelomu zimy 1940–1941 byla zahájena výstavba nového mostu, protože úřady „chtěly zachránit před Němci peníze vybrané na daních.“ Jako první se začala stavět čela a dva mostní pilíře zapuštěné hluboko pod řečiště. Vzorem se podle veselského kronikáře stal most střítežský od brněnského civilního stavebního inženýra Rudolfa Fritschera z roku 1930, kterému sice „letošní povodeň podemlela pilíře“, jejich základy byly ale „téměř dva metry pod štěrkovým nánosem.“ Pilíře, jejichž čela lícují hladké kvádrové obklady, boky řádkové kamenné obklady (oba typy obkladů se uplatňují též na čelech

 mostu), byly dokončeny v následujícím roce 1941, kdy se mělo začít i se stavbou železobetonové mostovky; nakonec se tak ale nestalo. K jejímu dokončení se přistoupilo až po skončení války v roce 1946, přičemž rok nato byl celý most hotov a předán do

 užívání. Oproti starému mostu byl postaven o několik metrů níže a ční výrazně nad úroveň okolního terénu. Tomu musel být uzpůsoben nájezd jak ze Zašové, tak z Veselé. Nový úsek hlavní silnice zbudovaný na vysokém náspu rozdělil dolní část obce na dvě poloviny. Zprvu byl vybudován jen krátký úsek nové cesty, později se však prodloužil, čemuž se musely přizpůsobit nejen nové nájezdy, např. z Doliny, ale počítalo se i se vznikem dřevěné lávky, po níž by bylo možné navštěvovat obchod rodiny Grossmannů v č.p. 103. Z tohoto důvodu byly v patře připraveny dveře a prosklená výloha. K realizaci lávky však (s ohledem na poúnorové události roku 1948) nikdy nedošlo.

Inspirace Stříteží je na mostě nejvíce patrná na jeho mostovce, která mezi pilíři vytváří oproti svému „hranatějšímu“ vzoru plynulý stlačený oblouk. Rozdílně pojaty jsou rovněž pilíře, kdy oproti subtilní vertikalitě střítežských působí horizontální masivnost veselských. Od roku 1947 se most výrazněji nezměnil. Stále se jezdí přes žulové kostky a chodí po asfaltových chodnících.

Betonové pilířky zábradlí stejně jako mostovku i přes značná poškození zdobí tehdy oblíbená pohledová terazzová omítka, zvýrazněná na nárožích paspartováním záseky dlátem. A přestože pilíře statečně odolávají rozmarům Bečvy, mostovku postupně narušují vlivy počasí. Most čeká v roce 2023 úplné odstranění vodorovné nosné konstrukce se všemi stavebními detaily. (pozn. rekonstrukce probíhá)

(Mgr. Jan Matyáš, Ph.D. - Veselá v proměnách časů)

 Jaro 2023 - bourání našeho krásného, leč už starého mostu.

5/2024 vloženo Video z rekonstrukce mostu 

https://www.youtube.com/watch?v=9nX7J7uKXS8

autor: Mitrenga-stavby, spol. s r.o.