Horní menu

Fulltext vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19
Velikonoční tvoření ve vestibulu KD Zašová
20
Simona – Stand-up comedy špeciál – Silné reči – VYPRODANÉ
Bazar v orlovně
21
Bazar v orlovně
22
Hospodský kvíz
Bazar v orlovně
23
Kašpárek a ježibaba – Divadlo v batohu – KD Veselá
24
Vítání jara v Salze
25 26 27 28 29 30 31
Drobečková navigace

Úvod > Sport a turistika > Naučná stezka po Veselé > Sakrální památky, kapličky a pomníky > Kostel sv. Martina ve Veselé

Kostel sv. Martina ve Veselé

soucasný vzhled

Ilustrace 1 - hradek pozdeji namalovany.jpgPrvní zmínky o patronátním právu ve Veselé a tedy i o přítomnosti kostela spadají k roku 1396. Přesná lokalizace kostela je dodnes nejasná, ale podle tradice je spojována s tratí Na Kostelisku na dolním konci Stříteže nad Bečvou. Zánik tohoto kostela je též nejasný – v úvahu přichází možnost jeho zničení evangelíky nebo erozní činností Bečvy. Jeho zbytky snad byly převezeny do Veselé, kde byl vystavěn kostel nový. První podložené zprávy o kostele, jakožto o malé dřevěné stavbě, jejímž patronem byl sv. Martin, pochází z roku 1673. V roce 1728 dochází k výstavbě nového dřevěného kostela. I na tom se však podepsalo svým vlivem valašské podnebí. Proto v jeho blízkosti započala 7. dubna 1820 stavba kostela zděného a přistoupilo se k výkopu základů zhruba 22 m dlouhých a 14 m širokých. Již ve středu 12. dubna byl položen

Veselá-kostel s márnicí-asi 1947.jpg

 pod práh hlavních (západních) dveří základní kámen. Stavitelem zdejšího kostela byl krajský stavitel z Hranic na Moravě Vincenc Aulegg, na zednické práce dohlížel Johann Wrana z Jistebníku. Už v říjnu stál kostel zaklenutý a pod střechou. Hlavní stavební práce byly symbolicky dokončeny příští rok, kdy se 29. května z dokončené věže poprvé ozvalo vyzvánění trojice zvonů (dnes pouze dva – sv. Cyril a Metoděj o váze 93 kg z r. 1922 a železný zvonek sv. Barbora z r. 1947, darovaný tehdy Josefem Mičolou). Slavnostní benedikace (požehnání) kostela provedl v neděli 16. září 1821 farář Antonín Hohn, jemuž asistoval litenčický farář František Pálka. Patrně tuto slavnost (případně padesátileté výročí benedikace kostela) připomínají malované, tzv. konsekrační (biskupské svěcení) kříže. Původní zchátralý dřevěný kostel z r. 1728 byl pak stržen 3. září 1821.

 

PRESBYTÁŘ

 Hlavní oltář

Zděný oltář s dřevěným nástavcem s tabernáklem zakončený ležícím beránkem božím na knize je zdoben bohatou rokokovou řezbářskou výzdobou (květy, vázy, boltce, hřebeny, mušle, akanty, voluty). Křídla oltáře zdobí klečící andělé, pod nimiž jsou umístěny relikviáře s ostatky svatých a řezbářsky pojatými rámy. Oltář pochází patrně ze závěru 18. nebo počátku 19. století. Dvojice váz a beránek boží jsou dílem šternberského uměleckého stolaře Franze Koblischkeho z r. 1853.

Sochy svatých

Za oltářem jsou na konzolách umístěny sochy svatých – Šebestiána (vlevo) a Rocha (vpravo). Obě sochy lze řadit ke kvalitním dílům blíže neznámého moravského sochaře. Svým pojetím spadají do okruhu Filipa Sattlera (1695–1738), jeho následovníka Jana Antonína Richtera (1712–1762) nebo Antonína Rigy (1660–1728). Týž autor vytvořil i zbylé anděly po bocích rámu oltářního obrazu a sedící na římse. Sochařský doprovod hlavního oltáře lze klást do první třetiny 18. století. Sochy pochází patrně z velehradské baziliky, odkud je do Veselé přenesl zdejší první farář bývalý cisterciák Jan Nepomuk Bartoloměj Weiser (1753–1800).

Oltářní obraz

Představuje sv. Martina sedícího na bílém koni odřezávající kus svého pláště sedícímu žebráku. Nad ním se na obláčku zjevuje Kristus v červeném plášti s křížem, dvojice andílků drží biskupskou hůl a mitru odkazující na Martinův post biskupa ve francouzském Tours. Obraz namaloval v r. 1882 novojičínský malíř Ignác Johann Berger (1822–1901). Řezbovaný rám zdobený zavinutými akantovými listy a hlavičkami cherubů se řadí mezi kvalitní barokní řezbářské práce.

Vitráže

Zpodobňují v presbytáři sv. Adélu a sv. Františka z Assisi. Darovali je v r. 1926 manželé Adéla (roz. Bechná) a František Čapkovi z Podivína.

Křtitelnice

Křtitelnice

U paty vítězného oblouku je umístěna jednoduchá vyřezávaná křtitelnice patrně ze závěru 18. nebo počátku 19. století. Spolu s hlavním oltářem pochází ještě z původního dřevěného kostela. Sousoší nad ní představuje Křest Krista Janem Křtitelem a je dílem F. Koblischkeho z r. 1853.

 

LOĎ

 Kazatelna

Jednoduše pojatá kazatelna je dílem F. Koblischkeho z r. 1853 pořízená za faráře Josefa Ondřeje Infangera. Na poprsni kazatelny je provedena trojice personifikovaných postav s atributy křesťanské Lásky (srdce), Naděje (kotva) a Víry (kříž, desky Desatera). Na stropě stříšky je zpodobněna holubice Ducha svatého a na stříšce dítě Ježíš s královským jablkem (král světa).

Boční oltář sv. Annybočni oltar sv anny.jpg

Jednoduchý dřevěný oltář s nástavcem a obrazem, který představuje sedící sv. Annu vyučující malou Pannu Marii. Obraz pořídil farář Heřman Štíhel na popud Anny Zuzaňákové a Anny Vajglové u firmy Ullrich z Rychnova v r. 1939 (rokokový rám byl zakoupen v Brně). Oltář je dílem F. Koblischkeho z r. 1853. Socha Panny Marie Lurdské byla pořízena patrně kolem r. 1935.

Boční oltář Bolestné Panny Mariebocni oltar Bolestne Panny Marie.jpg

Jednoduchý dřevěný oltář s nástavcem a obrazem s námětem Piety. Za doprovodu andělů sedí pod křížem Panna Marie s mrtvým Kristem. Zcela dole leží tabulka s písmeny „I. N. R. I.“ (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum). Oltář i s řezbovaným rámem obrazu je dílem F. Koblischkeho z r. 1853. Obraz pochází z téhož roku a je signován A. Schneiderem. Vpravo od oltáře je postavena drobná soška pražského Jezulátka (r. 1936), vlevo na podstavci je umístěna socha sv. Josefa držícího sekyru a úhelník odkazující na jeho povolání tesaře.

DALŠÍ MOBILIÁŘ LODI

 Dřevěné lavice do kostela zhotovil vsetínský stolař František Quis v r. 1909.

Na konzole umístěné na epištolní (jižní) straně lodi je postavena socha Panny Marie ukazující si na plamenné srdce (křesťanskou lásku) a držící rozkvetlé lilie (čistota).

Protějškem jí je socha na evangelijní (severní) straně s námětem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova odkazující na Ježíšovo lidství. Obě daroval F. Čapka okolo r. 1917.

Po obvodu lodi a presbytáře jsou rozvěšeny obrazy 14 zastavení Křížové cesty, které v r. 1863 nahradily předešlé starší obrazy. Autorem současných mohl být Ignác J. Berger.

fresková výzdobaNa klenbě můžeme vidět freskovou výzdobu akademického malíře Ferdinanda Adámka (1896–1975) z Ostravy. Na klenbách a vítězném oblouku provedl v r. 1959 malby se starozákonními náměty obětí Melchisedechovy, Abrahámovy a Abelovy.

Vitráže

 Vitráže v lodi zpodobňují sv. Václava, sv. Vojtěcha, blahoslavenou Anežku Českou a sv. Ludmilu. První tři jmenované daroval kostelu F. Čapka, poslední pak Marie Kovářová z Velké Lhoty. Vitráže vyrobila brněnská firma Jana Říhy v r. 1947.

 

 

 

Varhanní kruchta

1954_VarhanySoučasné varhany byly pořízeny v r. 1954, jejich výrobcem byla Továrna na varhany Krnov. Nahradily varhany z r. 1917. Těm předcházely varhany z kněžského kůru velehradské baziliky (pořízeny r. 1712, autorem brněnský varhanář Jan David Sieber) a do Veselé přeneseny v r. 1784 farářem J. N. B. Weiserem.

Na poprsni varhanní kruchty je umístěna dvojice obrazů. Vlevo se nalézá kopie pozdně gotického milostného obrazu Panny Marie Zašovské patrně z druhé poloviny 18. st. Vpravo je obraz s námětem sv. Dominika přijímajícího růženec od dítěte Ježíše a trůnící Panny Marie, která mu dává na hlavu věnec z růžových květů. Klečící Dominik je oděn do černobílého řádového hábitu a u nohou má kouli (atribut pravda), lilie (čistota) a psa s pochodní (slovní hříčka domini canis – pes Páně). Obraz byl do kostela pořízen v r. 1860.

Pod kruchtou jsou umístěny sochy sv. Terezie z Lisieux, kterou daroval F. Čapka r. 1929, a socha sv. Antonína z Padovy s malým Kristem v náručí, dar z r. 1926 od neznámé ženy z Brna.