Horní menu

Fulltext vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
30 31 1 2
Hospodský kvíz
3 4
Maškarní karneval ve Veselé
5
6 7 8 9
Cestománie - Omán
10
Večer se skotskou whisky
11
Vševalašský bál
12
13 14 15 16 17
Košt slivovice a ochutnávka chlebů
18
Lyžařský ples
19
Končiny
20 21
Lukáš Socha Zikmund 100
22
Asterix a Obelix: Říše středu
23
Řež a běž - divadlo Chaos
24 25
Maškarní karneval v Zašové
Maškarní karneval Zašová
26
27 28
Kurz moderní kaligrafie pro začátečníky - vyprodáno, vypsán nový termín 9. března
1 2
Sejdeme se u Cibulky
3
Divadelní předplatné - Fachman
4 5
Divadlo pro děti - Divadlo Bolka Polívky
Drobečková navigace

Úvod > Sport a turistika > Naučná stezka po Veselé > Povídačky z Veselé > O fojtově kříži

O fojtově kříži

Fojtuv kriz_ilustrace Palat[1].jpgBylo to z jara roku 1863. Michal Bechný, bývalý veselský fojt, vyšel si na obchůzku svých polností, aby zjistil, jak prospívají po dlouhé zimě. Jarní paprsky už pomalu prohřívaly zem, a tak se na chvíli posadil nedaleko cesty ubíhající z Veselé do Meziříčí. Rozhlédl se a přemýšlel, kolik práce je pořád v hospodářství. Povzdechl si nad tím, co jeho srdce už dlouhou dobu tížilo: „Kemu já to jednúc všecko předám, gdyž mně Bůh dědica nedopřál. Jozéfek, jediný ogar, nám umřél hnedkaj po narození a od téj chvíle sa u nás na statku rodí enem samé cérky.“ Věděl, že mu roky přibývají a čas běží čím dál rychleji.  Zavřel oči a tiše se oddal modlitbě, aby za syna opětovně prosil. V tom mu za zády kdosi promluvil. Když se otočil, spatřil statného muže. „Zdravím ťa, Michale. Čuju, že máš jakésik trápení, s kerým si nevíš rady. Aj mňa cosik tíží. Gdyž mně pomožeš, pomožu já zas tobě.“

Muž začal vyprávět svůj příběh, jak se v mládí zbojníkem stal. Zprvu s dobrými úmysly v duchu poddanského odporu. Později jej však mamon přemohl a sám bral víc, než dával. Vyprávěl taky, jak jeho družinu zradil jeden ze zbojnických druhů a poslal na ně portáše, strážce místních hor. „Vtedy sem při útěku z boja tu v tych místoch zakopál, co mně nepatřilo. A za svojiho života sem už svoje chyby nestihl napraviť, lebo mňa brze na to zajali“. Pak mu vysvětlil, co bude muset udělat. „Přiď sem o velkopáteční půnoci ešče raz. Sám, nikemu o tem, co sem ti pravil, nesmíš nic vyzradiť. Tvoja duša mosí byť čistá, hříchem neobtěžkaná! V místoch, gde uvidíš malučký modrý plameň, kopaj doty, až dyž narazyš na truhlicu. Co v ní nájdeš, svěř farnosti v našéj dědině, ať s tym bohulibě naložijá. V tych samých místoch nech vystaviť kříž s kameňa a pravidelně sa u něho modli. Pokáď to všecko vykonáš, tvoje prosby budú brze vypočuty, moja duša konečně přestane blúdiť a nájde svúj klud.“ Michal na něj nevěřícně hleděl. Byl jako uhranutý. Slíbil, že se pokusí vše splnit. V ten okamžik jako by se po muži země slehla a víckrát jej už nespatřil.

Michal udělal, co slíbil. Zašel ke zpovědi, aby všechny své hříchy odevzdal. V noci na Velký pátek se vypravil do míst, kde došlo k tomu zvláštnímu setkání. Věděl, co se povídá. V tuto magickou noc se otevírá země a vydává své poklady. Pořád měl ale pochybnosti.  Když na kostele odbíjela půlnoc, na mezi se objevil modrý plamének. Michal nemeškal a začal v těch místech kopat. Přesto, že země byla v těch místech kamenitá, samý nepropustný jíl, jakoby se pod jeho nářadím sama otevírala, práce mu šla dobře od ruky a zanedlouho motyka narazila na dřevěnou truhlici. Když ji otevřel, nevěřil svým očím. Teď už mu bylo jasné, že muž nelhal. Hromadu zlaťáků, co se v truhlici ukrývala, odnesl pak faráři jako dar neznámého donátora, aby pro farnost je využil.

Neotálel, a hned začal také s přípravami na stavbu kříže. Práce se zdařila, a tak 31. května 1863, v neděli Nejsvětější trojice, byl tento požehnán. V té době už Michal věděl, že je manželka v očekávání, a tak se každý večer chodil ke kříži modlit. Jeho prosby byly vyslyšeny, 6. 12. 1863 se manželům Bechným narodil syn František Xaver, který se v roce 1886, po smrti svého otce, stal právoplatným dědicem hospodářství.